Přírůstky do mé knihovny

Čas od času dávám doporučení na knížky, zejména ty, které právě vycházejí. Zde je další pokračování této rubriky.

Ve třetím vydání vyšla encyklopedická publikace Ivo T. Budila "Za obzor západu" s podtitulem "Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. Zatím jsem pouze nahrubo prolistovala, protože dočítám souborné dílo právě Isidora ze Sevilly, které, mimochodem v souboru takřka celém (vydání poslední chybějícího dílu jeho Ethymologie naléhavě na nakladatelství urguji) vydalo nakladatelství Oikoymenh. Kdybyste chtěli vědět, to jen tak mimochodem, za co utrácím advokátní palmáre, tak už to víte.

Dále následuje Tchai-wanské okénko.

Ostrov Tchaj-wan není v Zemích Koruny České příliš oblíben kvůlivá jednomu prostrčilovi. Nenechte se tímto prizmatem odradit! Právě vyšla knížka s názvem "Horští nosiči" od autora jménem Salizan Takisvilainan. Autor je domorodý obyvatel Tchaj – wanu, tedy nikoliv Číňan. Je z malého chudého národa žijícího v horách. Dozvíte se ledasco o japonské okupaci tohoto ostrova a kus další historie, o které, vsadím se o kecky, nevíte vůbec nic. Je to trochu historie, trochu etno, trochu cestopis... Že by se to četlo jedním dechem, to se teda nečte. Konec konců, autor se živil nošením těžkých nákladů a dokumentací života nosičů, nikoliv lehkým spisovatelským perem. Leč stojí to zato. Dále poté, co se začíná prosazovat (a, hurá, i u nás překládat!!) čínská, korejská, vietnamská (semo-tamo) apod. literatura, došlo i na literaturu tchajwanskou. Wu Ming-Yi: Muž s fasetovýma očima. "Mezi nekompromisním realismem a fantazií působivě rozváděnou do detailu", praví recenze. Kdo se rochní ve "Sto rocích samoty" a řve "ještě!!!! víííííc!!!" tak tady má: ještě a víc...

Nu a taky (skoro) česká stopa na Tchaj-wanu, nikoliv jen prostrčeno-vystrčená: Vyšlo již v roce 2016 coby vzpomínka a pocta právě zemřelé manželce pod jejím jménem: "Priscilla". Napsal můj vážený a drahý přítel, prof. Ota Ulč. Priscilla byla totiž... čínská princezna. Poté, co byla její rodina vyhnána z pevninské Číny, zakotvila právě na Tchaj-wanu. No a nejlepší nakonec – VIVAT BEŇOVSKÝ!!! Protože i on totiž navštívil Formosu – Tchaj-wan, jak o tom pěkně píše paní Táňa Dluhošová v časopisu "Dějiny a současnost", a to v červnovém čísle. http://dejinyasoucasnost.cz/.../jak-moric-benovsky.../

Pěkné počtení!!!