Aktuality

… a na Bílou horu budeme v dobrém vzpomínat (aneb URNA klepe třikrát…)

Dnešní psaní je pro mne bolestné, protože veřejným prostorem se prohánějí dvě témata, ke kterým mám osobní vztah. Ten vztah se jmenuje smutek v duši a je okořeněn něčím, co musím považovat za svůj životní neúspěch. V dnešních konotacích se z tohoto neúspěchu však stává tragédie národa… Těmito tématy je české občanství (spojované nyní s korespondenční volbou) a restituce.

Kdož sú Boží bojovníci (nad českými rozsudky poslední doby)

V posledních týdnech či měsících padlo několik zajímavých rozsudků v oblasti trestního práva – a několik jich taky nepadlo – přičemž tyto rozsudky vysílají zásadně jiné, podstatně důležitější signály o tom, jaká je dnes v ČR situace, než jen aby postihly několik kriminálně podezřelých jedinců. Pojďme si je shrnout:

 

Nejde o to co se říká, ale KDO to říká

Staré dobré přísloví říká, že "co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi" (Quod licet Iovi, non licet bovi). Toto starořímské rčení platí doposud, jak o tom svědčí usnesení Ústavního soudu v případě senátorky Miroslavy Němcové. Ta označila protivládní demonstranty za pátou kolonu a psala také o "ruských parchantech". Ústavní soud odmítl stížnost advokáta Norberta Naxery, jenž podal v této věci také neúspěšné trestní oznámení. Usnesení Ústavního soudu poukazuje na svobodu projevu, který ovšem zjevně platí jen pro někoho.

Poučení z krizového vývoje 2023 – aneb co plyne z nominací soudců Ústavního soudu

V případě JUDr. Simona byl jednou z takových zásadních judikatorních otázek jeho názor na náhradu škod, kterou se opakovaně ve svých rozsudcích zabýval.  A tak jsme se v průběhu doby od dotyčného dozvídali o jeho výkladu třeba subjektivního promlčení pohledávek, a to ještě před splatností… Tím pan kandidát „nastavoval zrcadlo“ a hlavně stanovil jisté standardy, které mají dlouhodobý dopad na judikaturu.

O čem to je v Gaze

Trocha psychoanalytického pohledu a to nejdříve k odstranění Koněvova památníku a nyní přejmenování Koněvovy ulice:

Stránky