Otevřený dopis Kláry Samkové Tomio Okamurovi a SPD

Milý Tomio, máme toho spolu za sebou opravdu hodně...

moje zastupování Tě při neúspěšné volbě prezidenta v roce 2012. Štědrý den strávený psaním Tvé Ústavní stížnosti, kterou tehdejší předseda Nejvyššího správního soudu Baxa prohlásil za vynikající a Kalousek se do mě kvůli ní opřel jak do malého smrada, patří k "top ten" mých osobních obětí ve prospěch klienta. (A dlužno říci, že nikdo ze... sorryjako... sráčů – členů Pléna Ústavního soudu – se nezmohl ani na disentní stanovisko. Všichni souhlasili s Rychetským jako jeden muž...)

Potom máme za sebou moji kandidaturu do Evropského parlamentu za Úsvit v roce 2014. Pamatuješ se? 8 dnů před termínem voleb na mě vytáhl Janek Kroupa sračku, kdy tvrdil, že jsem v rámci advokacie podvedla Českou spořitelnu. Ta marně celou záležitost dementovala, že je to blbost a žádná škoda jí nevznikla... Nicméně Ty jsi to neunesl, měl jsi dojem, že budeš "pan čistý" a odvolal jsi mě z kandidátky. Marně jsem Tě takřka na kolenou prosila, že jediné, co je třeba udělat, je mít každý den (jednalo se o 5 dnů do voleb!!) tiskovku a práskat botou do řečnického pultu jak Chruščov v OSN, že to je sprisahanie a kampáááň. (Jojo, žádnej Babiš, tohle byla a je moje taktika...) Přesto jsi to neudělal a dopadl jsi, jak jsem Ti předpověděla: do EP se z Úsvitu nedostal nikdo, ačkoliv průzkumy, prováděné konzervativní frakcí EP ukazovaly na 2 až 3 poslance. Jediným výsledkem celé této akce bylo pravomocné odsouzení mé bývalé asistentky, která Jankovi Kroupovi (kterému se jako obvykle nestalo nic) údajně závadové materiály z mé advokátní kanceláře přinesla. Inu, gratulujeme a posíláme klíčenku...

Další "hvězdnou hodinou" naší spolupráce byl docela solidní podraz, respektive vydírání ze strany minulého pražského vedení SPD mé osoby při příležitosti minulých komunálních voleb, kdy se pánové z vedení, které je dnes už minulostí, chtěli nekompromisně vyšplhat po mých zádech do zastupitelstva – avšak nejlépe tak, že já jsem v něm usednout neměla. K tomu jsi pro změnu mlčel...

Přes tyhle peripetie našich komplikovaných vztahů jsem na téma SPD mlčela, nic ošklivého jsem ani o Tobě ani o SPD neřekla a s lehce skřípajícími zuby jsem Ti to vždy ve všech volbách hodila...

Teď se na Tebe obracím nikoliv s prosbou, ale s ŽÁDOSTÍ, abys mne vyslechl a zařídil se podle toho, o co Tě žádám. Jsem přesvědčena, že mám k tomu právo, vyplývající ze dvou skutečností:

zaprvé jsi mi fakt, ale fakt hodně a opakovaně ublížil

zadruhé jsem to byla já, kdo měl VŽDYCKY pravdu a Ty ne. (Zlé jazyky tvrdí, že Samková má vždycky pravdu, ale vždycky moc BRZO, takže když tu pravdu vysloví, je považována za magora a když na moje slova dojde, každý už na to zapomene, ale mně nálepka magora zůstane...)

TAKŽE:

Nyní Tě žádám, abys TY OSOBNĚ i SPD PODPOŘILI KANDIDATURU ANDREJE BABIŠE NA PREZIDENTA.

Jo, já chápu, že jsi fakt, ale fakt nasranej. Že jste se opakovaně nedomluvili. O čem jste se nedomluvili, co jste po sobě navzájem chtěli, kdo koho kdy a jak podrazil, to všechno bych tady mohla vééélmi podrobně rozvést, protože, jak známo, já jsem jen ta vobyčená advokátka z václavskýho Václaváku, u které se kde kdo zastaví na kafe. Ale dělat to nebudu, protože to nejsou moje akce, ale vás dvou. Není to tedy moje tajemství, ale Tvoje a Babišovo, respektive SPD a ANO a já tady nejsem ani na jedné straně barikády.

Znovu: vím, že se cítíš ublíženě, pokořeně, prostě hnusně. A nejsi v tom sám. Já se taky tak cítím. Věř tomu, že Babiš toho má u mě v pokladničce schovaného možná tolik, co u Tebe – když si to vezmeme proporcionálně, že já jsem soukromá fyzická osoba a ty předseda parlamentní strany.

Dovolím si Ti připomenout, případně předestřít důvod, proč tomu tak je:

V roce 2016 jsem, jak si asi pamatuješ, „proklela“ tureckého velvyslance. Tedy ve skutečnosti jsem vyjádřila nesouhlas s politikou Turecka v lingvistickém kódu, který zástupce této nám kulturně a ideologicky odlišné země byl schopen pochopit. Bohužel, ani Policie ČR ani Česká advokátní komora neovládají základy mezietnické komunikace a kulturní antropologie. Moje snahy o jejich dovzdělání byly zcela marné. Z tohoto mého jednání mi hrozilo trestní stíhání, které nakonec nebylo zahájeno, leč PČR nelenila a své poznatky předala České advokátní komoře s tím, že „porušuji etický kodex advokáta“, ať si mě potrestají. Což ČAK promptně učinila, vysekla mi pokutu a dál se se mnou nebavila. Bohužel jsem se já bavila s ní, podala jsem správní žalobu a Městský soud v Praze dne 27. 4. 2022 (8 let po události samé!!!) kárná rozhodnutí ČAK zrušil jako porušující právo na vyjádření politického názoru, nesouvisející s výkonem advokacie, a věc vrátil s právně závazným názorem ČAK. Ta samozřejmě podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ovšem na obou frontách je od toho dubna stáááále ticho a klid... Nicméně já tady mám zrušené rozhodnutí ČAK jako nezákonné.

Jak to ale souvisí s Babišem a naší věcí: když jsem byla poprvé – tedy naprosto nepravomocně – odsouzena prvoinstančním kárným senátem České advokátní komory kárně odsouzena, zařadilo mne Ministerstvo vnitra na ZÁKLADĚ TOHOTO ROZSUDKU, rozuměj, nepravomocného rozsudku, nikoliv na základě události samotné, do zprávy o extremismu s tím, že jsem extremistka. To tedy postrádalo jakoukoliv logiku. Kdyby tak slavné ministerstvo učinilo v roce 2016, kdy k mému „proklínání“ skutečně došlo, tak bych s tím sice nesouhlasila, ale pochopila bych to. Ale jednat takto na základě nepravomocného rozhodnutí České advokátní komory? Každý, okolo koho právo byť jen šlo či jej míjel v rychlíku ví, že je to prostě blbost, ne-li něco horšího. Proto jsem se obrátila na Hamáčka a Babiše, ať laskavě moje jméno z toho seznamu vymažou. A udělali co?? Oba pánové mi napsali, ať si trhnu a Babiš mi napsal, že Hammajda má pravdu a že jsem na seznamu extrémistů a jiných podezřelých individuí poprávu. A tak jsem na tom seznamu vyvrhelů doposud. Veškerou tuto komunikaci Ti posílám...

Kdo byl osobně ponížen víc? Ty nebo já? Ty jako šéf strany, která již ze svého určení hraje politickou hru, která, pochopitelně, ne vždy všem vychází tak, jak by ten který politický subjekt chtěl, anebo já jako soukromá osoba, právník, který byl Babišem potvrzen jako extrémista za to, že se zastával práva?

Přes tady tuto zásadní osobní věc jsem považovala za nutné dát osobní ublížení stranou. Pro zvolení Andreje Babiše českým prezidentem dělám vše, co mohu, a to i u vědomí všech aspektů jeho osobnosti, z nichž se mi mnohé opravdu, ale opravdu nelíbí. Ubezpečuji Tě, za dovču s AB bych opravdu nejela, na flám nešla a před jeho společností dám vždy přednost své knihovně s Arendtovou, Eliadem, Órigenem, Kohákem, Patočkou, Hogenovou, Terezií z Lisieux či Bernardem z Clairvaux. To jsou moji oblíbení společníci, nikoliv Babiš!

Pro dosažení zvolení Andreje Babiše prezidentem jsem však zakopala (jsme zakopaly rukou společnou a nerozdílnou) dvě válečné sekery, z nichž jedna byla vykopána minimálně 13 let a v rámci bojů došlo i na takové hnusnosti, jako udávání mne na ČAK. Nebylo zapomenuto, ale bylo odsunuto jako nyní zcela nepodstatné. A v budoucnu již nebude obnoveno, na to jsme si daly ruce.

Vyzývám tě k témuž. Není čas na osobní ublíženost. Je čas na to, postavit se za náš národ.

Klára