Trestním stíháním ke vzdělání. Klára Samková připravuje novou knihu. Bonus. Ekniha zdarma

Kniha povídek Kláry Samkové s názvem "Jak být advokátem - manuál pro začátečníky i pokročilé", bude také obsahovat řadu oblíbených povídek z advokátního prostředí. 
Jako bonus máme pro vás Soudničky - konkrétní příběhy z advokátního prostředí z jiné knihy, která je volně ke stažení ZDE  (formát .docx)

Ukázka - povídka "Trestním stíháním ke vzdělání"

Ten případ je tak profláknutý, že jestli ČAK přijde s tím, že porušuju advokátní tajemství, tak na ně vypustím Bushku a to teprve uvidí, co to je zač, to právo...

Podle hodnověrných svědků celý případ začal naprosto přeukrutným mejdanem, kterého se zúčastnil televizní štáb ČT na chalupě u Libuše Bryndové kousek za Táborem. Kromě hromadného sexu bylo provozováno vše, co na takovýchto akcích bývá zvykem, a to za přispění i Bushčiných sousedů, kteří k pařbě přispěli domácí hruškovicí, která sice byla metanoluprostá, leč o to větší měla grády...

Záminkou pro tento výlet za hranice všedních dnů bylo natáčení televizního medailonu právě o Bushce coby pěstitelce konopí za účelem léčby. Což bylo natočeno. A odvysíláno. A na základě tohoto bohulibého počinu, připomínajícího spíše než umělecké dílo záznam z maturitního večírku večerní zvláštní školy pro dospělé, bylo zahájeno trestní stíhání Bushky pro šíření toxikománie. Neboť ona, duše moje, ona na sebe řekla vše, co věděla, ba i to, co nevěděla, srdce na dlani, jointa v ruce a veselé příběhy na rtu. Když za mnou přišli její kamarádi s tím, abych ji zastupovala, bylo mi jasný, že s touhle kauzou si zase udělám zářez dobrého skutku do pažby, leč nebude možno jinak.

Již cesta na první soudní líčení byla více než náročná. Řídila jsem a z Prahy vezla skupinku Bushčiných podporovatelů. Vzadu se usadila pánská sekce, totiž novinář Štěpán Kotrba a propagátor pěstování konopí Dušan Dvořák, což se ukázalo jako mimořádně nešťastné uspořádání. Pan Kotrba coby roduvěrný levičák, který mne již léta přesvědčuje, že jsem zakuklená socialistka, a pan Dvořák, roduvěrný pravičák, který mne stále nabádá, že nesmím zradit svoje pravicové ideály, si vjeli do vlasů tak, že to vypadalo, že nedojedem. Následkem toho paní poslankyně a tehdejší místopředsedkyně Parlamentního shromáždění Rady Evropy Anička Čurdová, která seděla na místě spolujezdce, visela většinu času na bezpečnostním pásu otočená dozadu, aby ty dva od sebe dostala. Pouze moje důrazné varování, že soud nepočká, přimělo všechny dotyčné k tomu, aby setrvali na svých místech, aniž by došlo ke vzájemnému brachiálnímu násilí.

Nabrali jsme ještě Bushku a odebrali se na táborský okresní soud, před kterým nás čekala asi tak polovina jihočeské členské základny Zelených v čele s poslankyní a následně ministryní školství Danou Kuchtovou. Přítomny byly i dvě kamery a spousta novinářů.

Výslech Bushky se přeměnil ve výukovou lekci na téma „Jak pěstovat a zpracovávat konopí seté tak, aby jeho blahodárné účinky byly co nejlépe využity“, přičemž veškeré pokusy mladého soudce, který protivníka očividně podcenil, aby došlo i na prošetřování trestné činnosti obžalované, byly zcela marné. Když se snažil přespříliš, Bushka jej napomenula, že nemá dostatečné vědomosti například o tom, v jakém druhu konopí je jaký obsah THC, takže má poslouchat a vzdělávat se. Když se ten nebožák pokusil klást nějaké dotazy, Bushka mu vytkla, že nečetl dostatečně její web, jinak že by to zajisté věděl a na takové blbosti se neptal. Zoufalý soudce zalkal, že v jejím webu ležel do tří do rána. Málo, pravila Bushka, a já jsem požádala o přerušení jednání. Pauzu jsem využila k návštěvě toalety, což ovšem byla zásadní chyba, neboť tím jsem nechala Bushku bez dohledu. Ta využila volné chvilky ke kompletnímu dovzdělávání zejména novinářské veřejnosti ohledně využití konopí setého v medicíně, k čemuž jsem já, když jsem se dostavila z WC a zjistila, co se děje, přátelsky připodotkla, že jestli o tom někdo napíše jen čárku, tak že mu zcela mírumilovně v rámci obhajoby práva na svobodu slova přijdu rozbít ústa.

Po přestávce zmořený soudce rád rychle odročil, čímž si ovšem nepomohl, neboť v následně nařízených jednáních Bushka rozmetala soudního znalce prof. MUDr. DrSc. a o v její prospěch svědčícím docentovi adiktologie prohlásila, že téma neobsáhl v celé jeho šíři. Nebylo tedy divu, že v první instanci byla odsouzena.

To ji naprosto zlomilo. Trvalo celkem tři roky, v nichž došlo k prvoinstančnímu odsouzení, zrušení rozsudku odvolacím soudem a vrácení k novému projednání, k následnému prvoinstančnímu osvobození a k podání stížnosti státním zástupcem. Posléze byla Bushka zcela a úplně zproštěna obžaloby.  Řízení samotné však vymezilo nové horizonty práva na spravedlivý proces s ohledem na právo předvolávat svědky. Bushka žádala svědectví docenta Hanuše, světově uznávané kapacity na problematiku konopí, působícího na Jeruzalémské univerzitě, s tím, že jeho výslech je naprosto bezpodmínečně nutný a stát má povinnost mu zaplatit letenku. Já jsem podrobovala svědky křížovému výslechu, že by se za něj ani Perry Mason nemusel stydět, a po nocích (zřejmě souběžně se soudcem, protože v noci před hlavním líčením byl počet sledujících uživatelů webu právě dva) jsem studovala Bushčin web. Trestní obhajoba se začala místy jevit jako moje klání se soudcem o tom, kdo toho umí o konopí víc, přičemž Bushka nám to píská. Státní zástupce se svými tupými trestními paragrafy byl odsunut do pozice sekundanta nehodného naší pozornosti.
V mezidobí se k některým aspektům obdobných případů vyjádřil Nejvyšší soud. Také bylo povoleno pěstování konopí k léčebným účelům v sousedním Rakousku, čímž poněkud dostala na frak „společenská nebezpečnost trestného činu“, protože zdůvodnit, že je trestné něco, co o 80 kilometrů dále již trestným činem není, je poněkud obtížné. Takže obhajoba se dařila, i když někdy nebylo zcela jisté, zda se obžalovaná dočká konce procesu, jestli totiž nebude uškrcena svou vlastní advokátkou. To zejména v případech, kdy po skončení soudního jednání rozdávala novinářům malé kelímky konopné masti s doporučeními, na co všechno se to má používat. Ovšem vzhledem k tomu, že i já jsem fasovala palmáre zásadně jen a pouze ve formě mazání pro širokou rodinu, mohla jsem nakonec tak akorát mlčet.

Konečný zprošťovací rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, byl vítězstvím všech, protože všichni přežili. Obecná shoda nakonec panovala v tom, že za všechno moha ta hruškovice, která učinila celou reportáž zcela nedůvěryhodnou, takže vlastně nebylo co soudit. Po vynesení rozsudku předseda odvolacího senátu Bushku upozornil, že může od policie žádat zpět zabavené předměty, tedy cca 5 kg usušených rostlin konopí setého a asi 10 kelímků zabavené masti. Následovala přednáška o expiraci léčivých účinků v rostlinách konopí – předseda odvolacího senátu si evidentně nevzal příklad z mladšího kolegy prvoinstančního soudu a nenastudoval řádně Bushčin web. To nejhorší však mělo teprve přijít: „A co se týká těch mastí, slavný soude, tak ty už jsou určitě vymazaný! Protože z policejní práce, slavný soude, z té se strašně dělaj hemeroidy, a na ty je nejlepší právě konopí, víte?“ „Vím“ odvětil soudce, aniž by bylo zřejmo, zda ví, že z policejní práce se dělají hemeroidy, nebo zda na hemeroidy je nelepší konopí. Bushku jsem doslova a do písmene vyvlekla z jednačky a zapřisáhla ji, ať proboha mlčí alespoň do té doby, než ji odvezu domů, protože jinak by mě mohlo klepnout a veřejná doprava do té její díry za Veselím už beztak nejede.

Od té doby si čas od času vybírám splátky palmáre v dalším přísunu konopného mazání (a to aniž bych z něj odvedla DPH a daň z příjmu, tak vidíte, jaký je to konopí podvratnej element) a též čas od času zajedu za Bushkou na rekreační víkend, kdy se oblažuji jejími úvahami o celosvětové politice, se zvláštními aspekty k našim vztahům s Ukrajinou a EU, dozvím se o posledních objevech jak extrahovat Fénixovy slzy, což je pozoruhodně léčivý konopný výtažek, užiju si jejích deseti koček a zaregistruji citáty z řady slavných děl v několika světových jazycích. Společensky lehce uondána chodívám přespat do její zahradní chaloupky, obsázené kytkama, jejíž zadní část slouží jako kurník. Povinností hosta je ráno zavčasu vypustit slepice, aby mohly hrabat. Takto okřátá na duši odjíždím zpět do víru velkoměsta, abych se věnovala podvodům, rozvodům, hádkám, krádežím, podrazům a všelijakým dalším obdobným projevům, které bližní mezi sebou navzájem s oblibou realizují. V nozdrách mi ulpívá vůně čistě léčebného konopí...

Jako z každého příběhu i z tohoto by mělo plynout nějaké ponaučení, že. Z tohoto příběhu je ponaučení takové, že v advokacii nikdy nevíte, co se dozvíte a přiučíte. K vědomostem, které jsem nabyla výhradně díky advokacii, kromě znalosti pěstování konopí za lékařskými účely též počítám vzdělání ve včelařství, kdy o kauze „mých“ včel dokonce rozhodoval Nejvyšší soud, neb, jak pravil, o včelách dosud nerozhodoval. Já zase rozeznám včelu kraňskou od včely divoké. Také díky advokacii vládnu informací, že holubi uvolňují svěrač do 25 metrů po vzletu, takže pokud máte svůj pozemek na vzdálenost menší než 25 metrů od holubníku, bude zaručeně posranej. A mnoho dalšího. Ostatně to říkám pořád: advokacie – to je jedno velké dobrodružství.

https://www.citarny.cz/knihy-lide/o-knihach-a-lidech/spisovatele-knihy/samkova-trestnim-stihanim-ke-vzdelani-ukazka