Čtenářský deník

Den dvou Knih (Janu Šimkovi a Charlie Lovettovi)

Nechodím často pěšky. Pořád něco někam převážím. Spisy, nákupy, oblečení do čistírny a z čistírny, dítě, psa... což užití městské hromadné dosti ztěžuje. Podzemní garáže v centru Prahy znám z posledních let lépe než pražské ulice, a tak se někdy nestačím divit, kde došlo k jakým změnám, které obchody už nejsou, které přibyly a co se v kterých vynachází.

Ďábel je taky jenom člověk

Ďábel je taky jenom člověk

Myslím, že kdyby pan autor, jistý Hans Rath, nenapsal nikdy nic jiného než tento „vlastní živočichopis“, tak si zaslouží, aby byl zařazen mezi Pány Spisovatele. Zoufalství humanitních studií ve čtyřech pidiodstavcích… Samozřejmě, že jsem si tu knížku koupila, protože mne zaujal název. Nikdy jsem si to úplně přesně neuvědomovala, ale, vlastně, krutibrko, jak to je s tím ďáblem? Je to člověk? No jo, já vím, padlý anděl… vzbouřil se proti Bohu, nechtěl jej (tedy: Jej) poslouchat. To se tak někdy stává, bych tak řekla, i v lepších rodinách či v lepších podnicích.

Bledý jezdec

Bledý jezdec

V prosinci 2019 jsem dočetla knížku Laury Spinney: „Bledý jezdec – španělská chřipka z roku 1918 a jak změnila svět“. A v únoru 2020 vypuklo cosi, co vypadá – psáno v březnu 2020 – jako pandemie coronaviru, tedy něčeho, co je virový zabiják a šíří se světem neobyčejnou rychlostí. Je proto více než nutné si připomenout, jak to bylo – ano, právě před sto lety!!!

Tuto knížku naprosto vřele doporučuji všem, kdo se zajímají o dějiny, zejména dějiny 20. století, a těm, kdo se zajímají o politiku. S údivem zjistí, jaké události, záležitosti a zcela apolitické skutečnosti rozhodují o politice – na příklad pandemie chřipky.

Úvod ke čtenářskému deníku

Klára Samková

Každý máme svou drogu a každý máme svůj způsob, jak se vypořádat s tím, čím procházíme a čemu se říká život. Podstatnou částí mého života jsou knihy. Začalo to velice, velice dávno.