Aktuality

Stále častěji se setkávám se situací, kdy vypořádání společného jmění manželů „půl na půl“ postrádá prvky tak zvané „obecné spravedlnosti. Tedy, „půl na půl“ je v souladu se zákonem, ale z hlediska obecné morálky a vnímání spravedlnosti je výrazem zoufalství.

Čas od času dávám doporučení na knížky, zejména ty, které právě vycházejí. Zde je další pokračování této rubriky.

Mám těch radostí v posledním roce opravdu málo, tak se je snažím „dohnat a předehnat“. A to i tím, že chodím na opery, protože operu miluju. Jen se mi nějak... nedaří ta témata. N konci května 2022 jsem byla v Národním na „Káťa Kabanová“. Na Janáčkovi jsem vyrostla, scéna byla naprosto skvělá a velmi dobré pěvecké výkony. Ale, hm, ten obsah: Káťu provdají za alkoholika, který ji mlátí a tchýně ji bezmezně šikanuje. Tak si Káťa dopřeje poněkud, ehm, více než jen romantický vztah, za což ji stíhají tak strašlivé výčitky, že se svému alkoholikovi a bigotní semetrice, tedy „matičce“, k nevěře přizná. Následuje šikana celým městečkem do takové míry, že se Káťa jde utopit do Volhy.

Tak nějak ze smutku jsem si pustila Lazebníka sibiřského. Všechno o Rusku tam je. Myslím, že to konečně mohu přiznat: pocházím ze staré rusofilské rodiny, moje prababička Vítěza zakládala s Leošem Janáčkem Ruský kroužek, jehož byla samozřejmě členkou. Kdo u nás neuměl rusky (minimálně ty 4 generace zpět), tak v rodině neobstál. Vzbouřila jsem se až já, a to nikoliv kvůli '68 (takového vulgarismu, jako směšovat ruské a sovětské, by se u nás nikdo nedopustil), ale protože jsem toho Dostojevského v předreformní azbuce prostě číst odmítla...