Čeština
English
Klára Samková. Deset oblastí, kde je třeba ukončit „korektnost“ a nazvat věcí pravými jmény
12. 11. 2019
Nemožnost svobodně diskutovat kontroverzní témata v oficiálních – zejména veřejnoprávních – médiích potom vede do výbuchů frustrace. Podle mého názoru to je jen začátek. Cenzurní a pseudocenzurní zásahy do veřejné debaty vedou k nutnosti znovuoživení toho, v čem vyrostla moje generace: totiž k zavedení dvojího standardu.
Toho, co se říká na veřejnosti, a toho, co si člověk myslí v soukromí.
Snaha politických sil i tak zvaného neziskového sektoru (připomeňme, že jmenovitě Člověk v tísni zcela nepokrytě přiznává, že mu jde o získání politického vlivu a protlačení určitých názorových proudů, takže vlastně obchází zákon o politických stranách a jedná se o jednoznačné lobbistické uskupení fungující, paradoxně, za státní peníze) uměle posunout ideový a ideologický směr uvažování společnosti na jistou trajektorii totiž dovedl společnost k jevu, kterému se říká „pozitivní zpětná vazba“.
Připomeňme si, že zpětná vazba je způsob fungování systému (zde společnosti), kdy výstup ze systému ovlivňuje zpětně jeho vstup.
Kladná zpětná vazba způsobuje, že zvýšení hodnoty přiváděné z výstupu na vstup způsobí další zvýšení hodnoty na výstupu. Tak výstupní hodnota nekontrolovatelně roste, probíhá inflace toho jevu, který je přiváděn z výstupu na vstup.
Zde se moderním Koniášům povedla realizace unikátního sociálního jevu, že čím víc obviňují společnost z rasismu, tím rasističtější skutečně ta společnost je. Růst pozitivní zpětné vazby je inflační, přestane růst až tehdy, když narazí na omezení daná charakterem systému.
Přeloženo do našeho příkladu: Tak dlouho budou všichni obviňováni z rasismu, až se skutečně z lidí rasisté stanou.
Tento trend, který je mně naprosto zjevný a který mne samozřejmě zcela děsí, může zarazit pouze jedno: okamžité ukončení „korektnosti“ a nazvání věcí pravými jmény.
Dovolte mi, abych se o to na tomto místě pokusila:
1) Migrace tzv. uprchlíků není žádná migrace válečných utečenců, ale obsazování Evropy nepřátelskými jednotkami, které kdykoliv mohou zahájit guerillovou válku.
2) Tzv. migrace nemá nic společného s naším údajným nedostatkem citu pro humanitární pomoc. Ti, kteří ji potřebují, rozhodně nepochodují Evropou.
3) Islám je zrůdná ideologie a je naše vina, tedy vina Evropy, jíž jsme součástí, že minimálně od první světové války cíleně tuto ideologii nelikvidovala stejně, jako posléze učinila s nacismem, fašismem a komunismem. Zde máme, přátelé, velké rezervy a je nutno tuto naši nedbalost dohnat. Islámu nenáleží ochrana náboženského vyznání.
4) Říkat v zemi, ve které je z jakéhokoliv jejího bodu vzdušnou čarou na nejbližší hranice maximálně 200 km, že „u nás nejsou“, je evidentně blbost.
5) Všechny kultury si jsou rovny a zasluhují ochrany. Je tedy otázka, proč by stejnou ochranu neměla požívat kultura evropská a křesťanská. V ochraně vlastní kultury a ideologie buď nám islám vzorem :-)
6) Romové jsou menšina NÁRODNOSTNÍ/NÁRODNÍ, ze které byla uměle vytvořena prakticky menšina sociální. Sebeidentifikace Roma je po cca 25 letech konzistentní státní politiky možná pouze jako sebeidentifikace sociálně závislého flákače. Nedivme se, že se z toho ti lidi v podstatě zbláznili. Je nutno okamžitě skončit se současnou politikou, zejména různých „agentur“ a vyvolat širokou diskusi, co s tím dál – na úplně jiných základech.
7) Romové nevědomky slouží jednak jako pokusní králíci, jak bude na určité zákony a jevy reagovat „majorita“, jednak jejich falešná obrana slouží pro utlačování majority. Viz na příklad školská inkluze.
8) Všechna ta ekonomická „zlepšení“, podle kterých co podnikatel to podvodník, jsou jen postupnými kroky k omezení svobody všech. Nejdříve podnikatelů, pak se přimáčknou zaměstnanci, protože ti už nebudou mít možnost utéct „na volnou nohu“. Zároveň to je taková nenápadná forma nacionalizace, kdy za vyvlastněné (tedy uměle zkrachované) podniky se ani nemusí platit...
9) Žádost o vstup do Evropské unie podala vláda České republiky 17. ledna 1996 a ČR byla do ní přijata k 1. květnu 2004. EU roku 1996, ba i roku 2004 je něco zatraceně jiného než EU 2017/2018. Tohle jsme tedy opravdu nechtěli, sem jsme přihlášku nepodávali. Pojďme se bavit o tom,
a) jestli z toho ven;
b) a jestliže ano, jak z toho ven.
10) Dtto NATO. Bombardování fakt není humanitární akt, obranyschopnost naší země konverguje k bodu nula a pomoci se můžeme dočkat tak akorát „bratrské“.
Opět: pojďme se bavit o tom,
a) jestli z toho ven;
b) a jestliže ano, jak z toho ven.
11) Pojďme diskutovat o tom, co vlastně chceme. Pokusím se to opět mírně nadhodit:
a) Chceme se mít LÉPE. „ANO, bude líp“, bohužel, moc neplatí. To proto, že se s panem Babišem pravděpodobně moc neshodneme (nebo alespoň já se neshodnu), co to je to lépe. On nám chce nacpat teřichy (což teda nevím, jak udělá, když na to prachy nejsou); já chci svobodu mysli, činu a slova.
b) Chceme, aby nám stát nekafral do života a neobtěžoval nás. Nerozhodoval o tom, co je pro nás dobré a co ne.
c) Chceme, aby vlastní iniciativa byla hodnocena jako klad, který bude odměňován, a nikoliv jako zápor, za který náleží trest.
d) Chceme, aby se věci začaly nazývat skutečnými jmény. Protože jak se říká, že dobrá diagnóza je půlka terapie, tak pojmenování problému znamená jeho poloviční vyřešení.
Konkrétní náměty, návrhy a připomínky nechávám na čtenářích...
Právnička a spisovatelka Klára Samková
Dejte o článku vědět ostatním:
